Asi proto, aby si člověk uvědomil pomíjivost některých okamžiků...Nic už se v životě neopakuje...Dede krmí vnoučka, je to malý "bufeťák", nejvíc mu chutná vestoje, když si může přiběhnout a dělat u toho ještě něco jiného....
Všude si přisune židli, nic mu není daleko a vysoko....
Nejradši leze ale na mámu...
Máma a baba probíraly, co na nohy na promoci do toho horka, všechno si musím ozkoušet...
Jsem rád jako táta, ale nepohrdnu ani botami dědy nebo babi....
Jinak jsem toho moc nenafotila, jedna výjímečná, když vnouček usnul...
A tak plyne čas, v hlídání, povídání, krmení, vaření, spaní, koupání a je to moc fajn. Do toho taky nějaké nákupy a venku je zpočátku chladno,to jsme dovezli z Čech. Potom se zase ohřálo, někdy až moc.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za návštěvu a brzy zase na viděnou...