Hodně zážitků, hodně nového, radosti i povinnosti.
Ve svátek 8.5. jsme jeli na O. první výlet, do Děčína.
Něco jsem fotila já, něco zeť, pak dal dohromady třeba toto panoráma.Moc hezky fotí, má pro to cit...
Když fotil, daly jsme si s dcerou tuto kávu bez kofeinu....
...a tvarohový domácí koláč...a sotva dcera nabrala na vidličku, reagoval i synek...
..dostal jen tvaroh...
...mňam, to bylo docela dobré, ještě ale zapít...
synagoga cestou do kopce, kde babička mohla duši vypustit, hihihi
a cestou dolů, to už je veselejší...
...parkovali jsme nedaleko, zaujala mě tahle krásná, leč rozpadající se vila...
Doma mi to nedalo a hned jsem si něco o ní musela vyhledat.
Z děčínského Deníku.cz
Vila
Pravděpodobně největší ruinou v levobřežní části Děčína je vila Elbhof – Labský dvůr stojící na křižovatce Teplické ulice a ulice Prokopa Holého.
Kdysi výstavní vila, která není ani přes svých téměř 150 let památkově chráněná, je dnes ruinou. Opadávají ozdobné prvky na fasádě, zhroucením hrozí i římsy a balkony. Donedávna byla také volně přístupná, čehož využívali především bezdomovci, kteří v luxusním domě našli útočiště. Majitelé sice nechali spodní vstupy zabednit, ale v domě zůstaly po nevítaných obyvatelích tuny odpadků.
„Je to věčná škoda, takový to byl krásný dům. Ale za posledních pětadvacet let do něj nikdo nevrazil ani korunu," povzdechla si paní na chodníku před Labským dvorem.
Vila má pohnutý osud.
„Děčínský civilní inženýr Philipp Stuchlik vyprojektoval Vilu Elbhof v roce 1865, vila je proto jedním z nejstarších domů v centru Podmokel, vzniklém zejména na přelomu devatenáctého a dvacátého století," přibližuje vznik jedné z podmokelských dominant stavební historička Alena Sellnerová.
Původně třípatrová neorenesanční vila prošla v následujících desetiletích několika přestavbami, při kterých byla zvýšena o další patra. Sloužila jako obchodní a obytný dům.
„První přestavbu vily v roce 1907 realizoval pro sebe a svou ženu Matildu stavitel Johann Glaser, spoluvlastník významné stavební firmy Hans Herlt a Johann Glaser, která vyprojektovala a postavila značnou část secesních činžovních domů v Podmoklech," dodává Sellnerová.
Další velkou přestavbou prošel Labský dvůr v roce 1936 a budova byla opět zvýšena o jedno patro.
Pravděpodobně největší ruinou v levobřežní části Děčína je vila Elbhof – Labský dvůr stojící na křižovatce Teplické ulice a ulice Prokopa Holého.
Kdysi výstavní vila, která není ani přes svých téměř 150 let památkově chráněná, je dnes ruinou. Opadávají ozdobné prvky na fasádě, zhroucením hrozí i římsy a balkony. Donedávna byla také volně přístupná, čehož využívali především bezdomovci, kteří v luxusním domě našli útočiště. Majitelé sice nechali spodní vstupy zabednit, ale v domě zůstaly po nevítaných obyvatelích tuny odpadků.
„Je to věčná škoda, takový to byl krásný dům. Ale za posledních pětadvacet let do něj nikdo nevrazil ani korunu," povzdechla si paní na chodníku před Labským dvorem.
Vila má pohnutý osud.
„Děčínský civilní inženýr Philipp Stuchlik vyprojektoval Vilu Elbhof v roce 1865, vila je proto jedním z nejstarších domů v centru Podmokel, vzniklém zejména na přelomu devatenáctého a dvacátého století," přibližuje vznik jedné z podmokelských dominant stavební historička Alena Sellnerová.
Původně třípatrová neorenesanční vila prošla v následujících desetiletích několika přestavbami, při kterých byla zvýšena o další patra. Sloužila jako obchodní a obytný dům.
„První přestavbu vily v roce 1907 realizoval pro sebe a svou ženu Matildu stavitel Johann Glaser, spoluvlastník významné stavební firmy Hans Herlt a Johann Glaser, která vyprojektovala a postavila značnou část secesních činžovních domů v Podmoklech," dodává Sellnerová.
Další velkou přestavbou prošel Labský dvůr v roce 1936 a budova byla opět zvýšena o jedno patro.
Konec výňatku z článku o několika nejvíce zchátralých objektech v Děčíně. Je mi vily líto, patří asi městu ????, protože všechny okolní domy a vily jsou v dobrém, spíše perfektním, stavu. Jsou asi
soukromé...A tohle je krásný kus stavby.....Ještě i teď z něj čiší vznešenost. Tedy, alespoň na dálku z ulice.
Týden dovolené utekl, i když počasí bylo střídavé a naši muži dva dny věnovali těžké práci na domku, díky moc Zbyňku...ještě není hotovo, to už bude na panu Há a mně.
Děkuju, že jste přijeli, přijedete.....
Miládko vy jste si užívali:-))
OdpovědětVymazat