pondělí 16. února 2015

...být oporou

je někdy obtížné.
 Po tolika společně prožitých dobrých i méně dobrých letech je to fakt někdy "na palici". Muži jsou křehké nádoby, hlavně, když je něco bolí. Dál, myslím, nemusím pokračovat.
Dnes pan Há absolvoval návštěvu u "kolenáře", vysáli mu nějakou tekutinu z kloubu, přidali léky na bolest...a do 14ti dnů prý uvidíme...Uvidíme.
Já byla taky na roční kontrole na endokrinologii, příště zase v roce 2016...To mám ráda, když si tělo zvykne, že něco nemá a reaguje, společně se substitucí, dobře. Nejsem nábožensky založená, ale v případě zdraví říkám..zaplať bůh, hihihi.
Já dneska zase trochu "debordelizovala" byt, tedy několik skříněk a poliček. Něco málo věcí nás opustilo, ale to je dobře. Když jsme před nějakou dobou přestavěli byt, byl tak pěkně prázdný...a JÁ...ho zase zaplnila.

Měla jsem několik málo proužků těchto látek, ušila jsem si drážďanský talíř, teď čeká na podložení...


A polštářek taky přibývá.


Nastal právě typický okamžik našeho manželského soužití. Pan Há si jde vařit kávu, ptá se i mě,chci čaj...a následují otázky...a odpovědi....jaký ? kde je ? do jakého hrnku ? nebyl by lepší jiný hrnek? mám ti ho přinést ? a doplňuje to lehkým pohekáváním při každém kroku.
Někomu můžu připadat hnusná, že to takhle píšu, ale já, vzhledem k tomu, že spolu budeme 35 let, vím své. Mě nemůže nikdo, kdo je pár let ženatý či vdaná...rozházet. Znám statistiky, loni polovina manželství, uzavřených před cca 13ti lety, šla od sebe...
Prostě jim chyběl můj nadhled....hihihi...a tolerance. Ta z obou stran, samozřejmě.
Proboha, kam jsem to dneska dospěla....už zase beru Boha do pusy...
Hezký večer všem.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za návštěvu a brzy zase na viděnou...

...hezké Velikonoce všem....

*obr. z Pinterestu